Únor 2016

Můj problém s jídlem | Podzim 2015

28. února 2016 v 1:31 article
Ráda bych se s váma podělila s problémem, který jsem měla na začátku školního roku 2015. Tenhle článek píšu proto, aby jste se třeba do podobného problému nedostali i vy, protože mnoho slečen si říká budu cvičit, zdravě jíst a zhubnu. Ale ono není všechno jen o tom nejíst sladkosti a dělat dřepy. Je v tom mnohem víc, ti co se cvičení a zdravé výživě věnují určitě ví.
destroy, mirror, and quote image

Znuděná v nemocnici

14. února 2016 v 21:18 article
Jak jsem už někde psala, musela jsem jít na operaci. Fajn tak jsem šla. Sbalila se a jeĺa na fakultní nemocnici v Plzni, lehla si do postele, čekala, přežila první den bolesti, přežila kapačky, prášky, narkozu, všechno, ale stále tu ležím.

Ne tak já vám to shrnu. Operace byla jasná - vyjmutí šroubu drátu a co já vím co jsem tam měla z kyčle, abych mohla normmálně chodit. Ve 13 jsem byla na operaci, protože mi nějak blbi kosti (nejsem doktor).
Tak jsem ve středu nastoupila. Středa byla fajn, jen mi zavedli kanylu a dali píchnutí na ředění krve. Celý den jsem hrála lolko a koukala na TV. Byla jsem na pokoji sama. Přišel kamarád ze třídy a pak další kamarád - který donesl bonbonieru.

Jsem za ně fakt vděčná!
V úterý ráno jsem už měla kapačku na tekutiny. Pak píchanec do zadku na uklidnění a pak mě vezli na sál. Přiznám se že mi tekli slzy strachem, ale hned ze mě odpadly, když jsem ležela na sále a koukala na toho nádherného doktora, který se pak ve mě šťoural. Wow! Mladý krásný doktor, všude kérky, hnědé oči, ještě před tím než mě pohltila narkoza jsem mu je pochválila. Flirtuješ s doktorem! Ježíš. Pak jsem se hned probudila opět na sále a cítila jsem se jako opilá, zhuleá, oblblá. Vezli mě na pokoj a já jim mlela něco o tom, že jsem borka že jsem to zvládla, že jsem velká holka a že to nebolí. Tendýž den mi přivezli spolubydlící, mladší holčinu, vcelku v pohodě. Taky jsem dostávala kanylou antibiotika a injekce do zadku - antibiotika. Dorazily jen rodiče, pro můj klid.

V pátek ráno jsem se šíleně moc těšila na antibiotika. Nevím proč, ale líbilo se mi cítit je v žilách, tak příjemě studené a pak cítit jejich chuť v krku. Vždycky jsem se těšila, přišla jsem si jako feťák, docela je mi líto že už mi zrušily kanylu.
Ráno mi přidělili červené francky (berle) a chodila jsem. Kolem oběda přišli spolužáci. Kamarád se málem kácel když viděl co za sebou tahám (Dren) Nebudu popisovat. Kamarádka mi ochotně pomáhala, prošli jsme se. Pak přišla moje nejlepší kamarádka a užily jsme si spolu pěkné odpoledne. Pak rodiče.

Nejlepší přítel? Existuje?

4. února 2016 v 21:58 article
Rozhodně existuje.
Pořád jsem zastánce toho názoru, že nejlepší přítel je pro nás pes. To stoprocentně. Ale člověk může míti nejlepšího přítele taktéž člověka, nikdy jsem ale na tohle moc nevěřila. Nikdy jsem nevěřila, že přátelství "nej" "bff" vydrží a můžu se na toho člověka spolehnout.

Všechny ty nápisy na facebooku, selfie, slohovky jak se moc milují, přitom se mnohdy pomlouvají za zády. Proč tedy máte nejlepší kamarádku když jí pomlouváte? To potřebujete jen nálepku "mám nejlepší kášmoku? Nejlepší přítel není o tom, že s ní jdete nakupovat a vyfotíte to na všechny sociální sítě..



Nejlepší přítel je tu pro nás v nejtěžších chvílích. Plně mu důvěřujeme, můžeme se mu svěřit, můžeme mu říct prostě všechno. Když toho člověka najdete, hned je vám líp. Máte pocit že na vše najednou nejste sami, každý problém s ním můžete vyřešit.. To je nejlepší přítel. Nejlepší přítel zůstane, když všichni odejdou. Někteří přátelé do našeho života vstoupí a hned zase vystoupí. Nejlepší přítel vstoupí a nikdy už si nedovolí odejít - ani vy jemu. Pravý přítel je jako naše druhé já. Ví o nás všechno a my o něm. Pravý přítel nám dá křídla, když ta naše zapomenou létat. Nikdy jsem si nemyslela, že já budu mít to štěstí a najdu člověka, se kterým mi bude tak dobře že ho nazvu "nejlepší přítel". Vždycky jsem tahle slova brala strašně vážně a nálepku "nejlepší kámoška" jsem hodně dlouho nikomu nedala.