Prosinec 2015

Mé zmatené myšlenky

21. prosince 2015 v 23:56 Something
Odpověď jak tohle všechno dopadlo najdete v rubrice Articles.. Stačí jen hledat a to správné najdete. 4.7.2016

Taky to znáte? Narazíte na člověka, opačného nebo stejného pohlaví, to už je vlastně jedno. Nevíte o něm nic, jen jméno a možná pár dalších maličkostí - (jasně jméno je maličkost, ach ten můj -nesmysl pro humor-) a začne vás tak šíleně zajímat, až se sami zarážíte. Ta touha poznat ho/jí, poznat cokoliv o něm. Jakoukoliv vlastnost a udělalo by vás to šťastnější a naplněnější. Je to něco jako váš cíl, dobýt tu horu, dostat se na ní. Baví vás překážky, vlastně se vám i líbí. Někdy si říkáte jak by bylo jednodušší a snadnější vědět o něm vše, ale vás prostě baví zjišťovat to těžkým způsobem. Nejde o zamilovanost, nevím o co vlastně jde. Sama to trošku nechápu. Ale ten člověk je pro vás jako hádanka, hádanka bez nápověd, ta nejtěžší hádanka a vy chcete přijít na odpověď, hledáte ji a nevzdáte se toho. Bez odpovědi prostě žít nelze a tak to přesně mám. Ta touha dozvědět se víc a kdykoliv se dozvím, cítím se o procento naplněnější. Jako pohár naplněný vínem, naplňuje se pomalu, ale jistě. Až bude naplněn nevím co přijde. Další výzva? Další hádanka? Nebo už nic? Vlastně bych chtěla, aby se pohár nikdy nenaplnil a já mohla bádat po odpovědích ještě hodně dlouho. Baví mě to. Nebo ubíjí? Možná obojí, každopádně je skvělý pocit nastavit si výzvu na někoho tak tajemného, možná že i chladného, kouzelného. Svůj pohár plním, pomalu, zdlouhavě, možná až divným způsobem, ale hlavně že se plní. Zůstat na suchu by mě nebavilo. Něco se děje, nevím co, nevím proč, nevím kdy a jak bude pohár naplněn, nevím zda-li vůbec. Nechám to být, nechám tu hru plynout, těším se na výsledek - i když vlastně nevím jestli nějaký přijde. Třeba mě ta hra přestane bavit, nebudu chtít hledat odpovědi. Z jeho strany jde také o hru. Vlastně oba nevíme co bude. Neznáme se, já bych chtěla, on je jedno velké tajemství, uvidíme. Včera z takového trošku zajímavějšího chatu vyplynulo to, na co jsem se vlastně vůbec neptala. Sdělil mi, že Neví. Zeptala jsem se tedy, co neví. Dostala se mi odpověď, nevím všechno co se týká tebe. Ta odpověď se mi líbí. Líbí se mi napsat si jednou za týden, líbí se mi vidět se párkrát do týdne. Zahlédnout ho ve městě, zahlédnout ho ve vlaku a prohodit pár slov. Chtěla bych ale víc. Určitě ne vztah, jak mi bylo včera také sděleno. Na otázku Proč to nevíš jsem dostala odpověď Vím jen co nechci, vztah. To jsme na tom stejně. Jak by taky mohl být vztah z 3 měsíců "znaní se" ale vlastně o sobě nic nevědět? Wow. Hrajeme spolu hru. Já naplňuji pohár a on upíjí. Já naplňuji s chtíčem, on občas doleje, ale hned zase upije. Kdo ví jestli se někdy naplní. Vlastně nevím co chci, chci si nechat vstoupit do života přítele, který mě dělá šťastnou ale zároveň se mi kvůli němu honí myšlenky hlavou a ubíjí mě to? Nevím. Je to jedno velké ale opravdu velké nevím. Vše kolem něj je jedno velké Nevím. Připadám si jako Edward Cullen z Twilight ságy. Všem myšlenky dokázal číst, jen ne. Přesně tak se cítím, na všechny si dokážu udělat obrázek během pár minut. Na všechny si udělám názor, jestli se s nimi chci bavit/vídat, nebo jestli nemám zájem. Trvá to chvilku, nebo déle, ale nikdy ne 3 posraný (ups) měsíce. Proč mi připadá, že tahle hra nemá start ani end, že tahle hra nemá nápovědu, prostě přišla a zase odejde. Vlastně ani tenhle článek nemá hlavu ani patu.

Potřebovala jsem se jen vypsat..
(Ic mí)

Šťastné a veselé vám všem!


Proč upřednostňuji kosmetiku alverde?

13. prosince 2015 v 17:30 Something
Rozhodla jsem se vám napsat článek o tom, jak se změnil můj přístup ke kosmetice. Předem upozorňuji že nejsem vůbec zběhlá v líčení a moc se ani nevyznám v kosmetice, ale poslední dobou jsem se trošku začla zajímat o tom, co na svůj obličej patlám.

Před nedávnem jsem zjistila, že můj obličej nesnese moc kosmetických značek. Snažím se pleť pravidelně čistit, a každý den odličuji. Vždycky jsem měla pleť po odlíčení červenou, někdy mě pálila a nepříjemě svědila. Přišlo mi to normální, ale zjevně nebylo. Když jsem se o tom bavila s paní v drogerce, řekla mi že mám asi alergii. Když jsem se jí zeptala, co mám jako dělat že odličovat a čistit pleť si musím - teda nemusím ale nejsem prase že. Doporučila mi kosmetiku alverde a říkala mi prý - mezi námi, je to kosmetika, která fakt není testovaná na zvířatech a nejsou v ní žádný sračičky. Jak říkám, nikdy jsem kosmetické značky nepitvala a sáhla po první co byla cenově přijatelná a líbila se mi. S mojí pletí, která si vybírá asi jen ty lepší značky jsem to tak dělat neměla.