Prosinec 2013

Soutěž o nejlepší ♥Vánoční povídku.

15. prosince 2013 v 20:13 Mé povídky
Řekla jsem si, že se zapojím. Píšu ráda a tyhle soutěže vyhledávám! :)

Vstala jsem vstříc dalšímu dnu. Jelikož jsem si chtěla odpočinout, spala jsem déle než jsem měla v plánu. Na stolku už mi sestřičky položily snídani. Vánočku s mlékem a banán. Nemám náladu na jídlo. Jsem tu tak osamělá.. Mojí kamarádku Alex pustily včera domů. Už jsem tu pět dnů, a dalších pár si tu pobudu. Nejhorší je, že zítra jsou vánoce, svátek, kdy se rozdávají dárky, rozdává se láska, úsměv a to všechno čeho já se nedočkám. Proč mě Erika (má kamarádka) vytáhla před týdnem bobovat a jeli jsme po strmém kopci? Proč jsme nebobovali jako ostatní.. Musíme mít něco extra. Odnesla jsem to. Nohu v sádře a o berlích. Zrovna na vánoce! Proč. Rodina mi slíbila, že další den po svátcích mi přivezou dárečky. Ale nerozveselí mě ani to. Protože celý zítřek budu myslet jen na svojí rodinu. Maminka smaží řízky, a tatínek připravuje stromeček. Hraje si na ježíška. Bráška lítá po pokoji a křičí kdy už přijde ten neznámí mužík co mu nadělá dárečky a jeho vysněnou lokomotivu. Starší sestra určitě stojí před zrcadlem a strojí si vlasy. Obleče se do svátečního. A všichni s úsměvem a klidem usednou ke štědrovečerní večeři. Táta tradičně spolkne kost, takže ho tu možná potkám. Bráška si třikrát přidá bramborového salátu. Všichni se smějí, vtipkují, povídají si, užívají si vánoční atmosféry. Jen já tu budu ležet a snad se dívat na televizi.. Po večeři se všichni odsunou do obývacího pokoje a strhávají pečlivě zabalený a uhlazený vánoční papír. Táta spouští koledy a už je to tu. Všichni se překvapují co najdou po balícím papírem. Všichni tleskají, všichni děkují Ježíškovi, všichni mají radost a cítí se krásně. V mém snění mě vyruší mobil. Zvednu ho.
"Ahoj Šarlot, copak děláš?" Máma. Mámin bezstarostný hlas. "Ále, jen tak ležím. Co bych taky mohla dělat." Máma vzdechla. Ze sluchátka se ozval bráška. Dožadoval se vánočního cukroví, tak se máma rozloučila a ukončila hovor.
Už mne nebaví jen ležet. Pomalu jsem se zvedla a chňapla po berlích. Dopajdala jsem se k oknu a pozorovala město. Už se pomalu stmívá.Na kopci se bobovalo a stavěli se sněhuláci. Stála jsem u okna dobrou půl hodinu a kochala se.
Najednou tma jak v hororu. Rychle se setmělo. Kopec se vylidňoval, jen pár starších si užívalo zimních hrátek ve sněhu. Na nebe připluly z čista jasna hvězdy. Vystrčila jsem ruku z okna. Na dlaň se snesla sněhová vločka roztála se. A další. Za chvíli jsem měla zasněžený parapet. Začínala být zima. Ještě jednou jsem zvedla hlavu a podívala se na hvězdy. "Hvězdičko prosím, chci být na vánoce s rodinou. Prosím o zázrak!" Chvíli jsem čekala než se něco stane. Nic. Všechno jen marná snaha. Ostatně co vlastně čekám? Že přiletí Santa Clause? Že se ocitnu ve svém pokoji?.. Pomalu zavírám okno. Věnuji poslední pohled nebi a najednou vidím že padá hvězda!! Moje přání bylo vyslyšeno. Jakoby mi spadla hvězda do klína. Jakoby všechno změnila.
"Tak Šarlot, pan doktor má dobrou zprávu. Dopravíme tě domů, zabal si věci. Nožka není sice zdravá, ale doma se pohybovat můžeš. Přeju ti krásné vánoce a tady máš ode mne dárek, žes to tu vydržela."
To snad není možné! Hvězdička moje na nebi. Mám štěstí.
Doma se na mě všichni sesypali. Líbali mě a mačkali mě. V dalších hodinách se stalo to, co jsem snila odpoledne ještě v nemocnici. Všechno to, co se mi honilo hlavou bylo skutečné. Vánoce byly tento rok nejlepší ze všech. Tolik jsem se nikdy na vánční stromeček netěšila. I ve čtrnácti letech se člověk dokáže těšit na rodinu jako v pěti.
Večer, po večeři, po dárečkách, po pohádkách, jsem vstala z postele. Už bez berlí jsem pomaličku došla k oknu. Sice s trochou bolestí v noze, ale přeci jen jsem došla. Z kapsy županu jsem vyndala zabalený dárek s krabičkou uvnitř od sestry. Pomalu se zavřenýma očima jsem ho otevřela. Poslepu jsem nahmatala ten můj dáreček. Když jsem si dovolila otevřít oči, spatřila jsem ten nejhezčí náhrdelník! Šňůrka spojovala hromadu hvězdiček a komet. Náhrdelník se krásně hodil k mím blonďatým vlasům. Ať žijí hvězdy! Dnes se musel stát vánoční zázrak. I maminka ho tak nazvala. Ale bráška jen zakoutil hlavou a pravil: "Nene, žádnej zázrak. Tos to jen nemohla bez nás vydržet!"
Untitled